Když v diskusích o (ne)demokratické podstatě současné Evropské unie dojdou obhájcům všeho bruselského argumenty, s úlevou prohlásí, že „je tu přece Evropský parlament, jehož zástupci jsou voleni občany, tak jakýpak demokratický deficit Evropské unie“. Ve skutečnosti však jde o první a poslední společný rys, který Evropský parlament s demokratickými národními parlamenty sdílí.

Evropský parlament není těleso, ve kterém by politickými prostředky vedla politický spor „koalice“ s „opozicí“, jak si běžní občané představují. Už tím, že Evropský parlament nemá legislativní pravomoc, není parlamentem. Je pouze nepřehledným shromážděním, které – ve snaze „markýrovat“ své užitečné poslání – samo sebe aktivisticky zaplňuje nejrůznějšími plány, programy, deklaracemi, projekty, výzvami a vizemi „budování dobra“.

Projev britské premiérky Mayové, ve kterém nastínila priority a cíle, se kterými Británie vstoupí do vyjednávání podmínek odchodu z Evropské unie, byl vystoupením politika zastupujícího zájmy suverénní země, jenž s úctou respektuje výsledek svobodného rozhodnutí voličů.

„Poselství 23. června bylo jasné: lidé hlasovali pro změnu a lepší budoucnost své země, lidé chtějí znovu svobodně rozhodovat o své zemi sami. EU doopravdy neopustíme, pokud nezískáme zpět naprostou kontrolu nad vlastními zákony,“ několikrát zopakovala Theresa Mayová. Tomuto klíčovému východisku odpovídá zvolená pozice britské vlády nejméně ve dvou nosných rozhodnutích: opustit jednotný evropský trh, s ním spojenou celní unii a odejít z Evropského soudního dvora.

Když na tradičním předávání filmových cen Zlatých glóbů přebírala ocenění za umělecký přínos herečka Meryl Streepová, svoji řeč nevěnovala obvyklému poděkování. Využila ji, zjevně promyšleně, ke stupňování politické kampaně proti (aniž by jej byť jedinkrát jmenovala) nově zvolenému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Počínala si obdobně jako účinkující v broadwayském muzikálu Hamilton, kteří před nedávnem vyvinuli stejně motivovaný tlak na viceprezidenta Pence. Toho do divadla osobně pozvali s celou jeho rodinou, aby jej na konci představení konfrontovali se svým „umělecko-politicko-anti-Trumpovským“ prohlášením.

Jaké události na domácí politické scéně byly podle vás v roce 2016 klíčové?

Za ten uplynulý rok se v české politice stalo leccos, ale že by něco klíčového, zlomového, to si nejsem jist. Sociální demokracie padá rychleji, než jsem očekával, TOP 09 doufejme mizí ze scény, ministr Herman zajíždí do Norimberku pozdravit „milé sudeťácké krajany“, část politiky považuje prezidenta Zemana za úhlavní zlo a Andrej Babiš si tady dělá, co chce. Na tom všem není ani nic nového, ani nic klíčového. V soudobé české politice vládne více méně setrvalý stav vlastního sebeuspokojení. 

To ani schválení EET, proti kterému česká opozice tolik bojovala, nepovažujete za klíčový moment politického vývoje v tomto roce?

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus