rozhovor pro Parlamentní listy

Cítíte spokojenost s výsledkem sněmovních voleb? Zvolil národ „moudře“?

Vyjadřovat spokojenost nebo nespokojenost s výsledky voleb si netroufám. Lidé zvolili podle svých preferencí a přání. Jestli „moudře“ nebo „nemoudře“, to ví lidé jako Miroslav Kalousek, který všechny kolem sebe kádruje, zatímco by si měl všímat svého vlastního strašidelného propadáku.

Co Vás překvapilo, co Vás potěšilo, co Vás zklamalo?

Proč je Topolánek Topolánkovi (i ODS) nepřítelem?

V Týdeníku Echo (21. října 2017) byl publikován zajímavý, v mnohém inspirativní rozhovor bývalého předsedy ODS Mirka Topolánka s názvem „ODS mohla zastavit nástup Okamury“. Názory Topolánka na migraci, současný stav EU, na slabost a nechuť dnešního vedení ODS nabídnout rozhodně a bez vytáček řešení nejzávažnějších problémů doby a – dokonce – opakované přihlášení se k názorům svého předchůdce ve stranické funkci Václava Klause (s nímž měl Mirek Topolánek svého času komplikované vztahy) bylo čtení osvěžující. Dokonce by se dalo doporučit k přečtení všem, kteří si tohoto textu do té doby nevšimli.

Několik postřehů k parlamentním volbám 2017 v České republice

Fenomény

Oslabování tradičních stran

Hlavním fenoménem letošních voleb je viditelné oslabování hlavních (tradičních) politických stran. U sociálních demokratů (zcela destruovaných šíleným vládnutím Sobotky a spol.) a komunistů jde o zjevný kolaps, ODS si významně také nepolepšila. Výsledek ODS není úspěch. Vezmeme-li v úvahu fakt, že se nabízela velká témata. Ta ODS ignorovala nebo se jim vyhýbala (krize EU, vyhrocení sporu o „tvrdé jádro“, jednoznačné odmítnutí eura, stát se hlasem „protimigrantských“ obav obrana tradičních hodnot a rodiny atd.). Tradiční střet ČSSD a ODS, který charakterizoval celých 28 let české politiky skončil a byla nahrazen střety jiných subjektů. 

Fragmentace politiky (a Sněmovny PČR)

Strany, které společně nebo střídavě vládnou v Německu už od války, zaznamenaly nejhorší výsledky od konce 40. let. Zároveň se do německého parlamentu poprvé v historii dostala skutečně opoziční nelevicová strana. To vypovídá mnohé o německé společnosti, podstatným způsobem mění německou politickou mapu a také patrně zásadně zkomplikuje jednání kolem sestavování nové německé vlády. Nás ale zajímá něco jiného. Jaké poučení z těchto voleb si můžeme vzít my? Co tyto výsledky znamenají či mohou znamenat do budoucna pro nás, pro evropskou integraci a pro mezinárodní situaci vůbec? Na co se máme připravit? Čeho se máme obávat či naopak co a jak bychom popřípadě mohli využít pro sebe?

Bylo rozhodnutí o rozdělení ČSFR na dva samostatné státy svévolným chováním vítězů parlamentních voleb v roce 1992, jak dnes říká Petr Pithart, nebo bylo vyvrcholením dlouhodobých emancipačních tendencí slovenského národa, které lidé jako Petr Pithart či Václav Havel podceňovali a neviděli jejich osudový charakter?

Zatímco ODS v čele s Václavem Klausem šla v červnu 1992 do voleb s programem zásadní ekonomické a společenské transformace, HZDS s Vladimírem Mečiarem slibovala Slovákům prosadit nové státoprávní uspořádání. Obě strany ve svých částech federace drtivě zvítězily. Korektnost a férovost postupu povolebních vyjednavačů Klause a Mečiara tak nebyly svévolným jednáním volebních vítězů, ale byly výrazem hlubokého respektu k tomu, co si většina „jejich“ občanů přála a svým hlasem ve volbách prokázala.