Strany, které společně nebo střídavě vládnou v Německu už od války, zaznamenaly nejhorší výsledky od konce 40. let. Zároveň se do německého parlamentu poprvé v historii dostala skutečně opoziční nelevicová strana. To vypovídá mnohé o německé společnosti, podstatným způsobem mění německou politickou mapu a také patrně zásadně zkomplikuje jednání kolem sestavování nové německé vlády. Nás ale zajímá něco jiného. Jaké poučení z těchto voleb si můžeme vzít my? Co tyto výsledky znamenají či mohou znamenat do budoucna pro nás, pro evropskou integraci a pro mezinárodní situaci vůbec? Na co se máme připravit? Čeho se máme obávat či naopak co a jak bychom popřípadě mohli využít pro sebe?

Bylo rozhodnutí o rozdělení ČSFR na dva samostatné státy svévolným chováním vítězů parlamentních voleb v roce 1992, jak dnes říká Petr Pithart, nebo bylo vyvrcholením dlouhodobých emancipačních tendencí slovenského národa, které lidé jako Petr Pithart či Václav Havel podceňovali a neviděli jejich osudový charakter?

Zatímco ODS v čele s Václavem Klausem šla v červnu 1992 do voleb s programem zásadní ekonomické a společenské transformace, HZDS s Vladimírem Mečiarem slibovala Slovákům prosadit nové státoprávní uspořádání. Obě strany ve svých částech federace drtivě zvítězily. Korektnost a férovost postupu povolebních vyjednavačů Klause a Mečiara tak nebyly svévolným jednáním volebních vítězů, ale byly výrazem hlubokého respektu k tomu, co si většina „jejich“ občanů přála a svým hlasem ve volbách prokázala. 

 V dnešní poště přišel na adresu pana prezidenta následující dotaz, který se, dílčím způsobem, dotýká výsledků německých voleb. Jak dotaz, tak odpověď nabízíme v nezkrácené formě:

Dobrý den,

rád bych se pana prezidenta Klause zeptal, jaký vztah má AfD k tzv. Benešovým dekretům. Zaujal mě status pana europoslance Zahradila, který umístil na sociální síti:

„Všem, kdo jásají nad výsledkem AfD: přečtěte si, prosím, co říkají o Benešových dekretech, restitucích sudetoněmeckého majetku či kompenzacích za něj. To už si nedovolí ani ten Posselt.“

Předem děkuji za reakci a jsem s pozdravem

Jan Koucký

Dobrý den pane Koucký,

Jednání o odchodu Británie z EU jsou zablokovaná. Nejnovější vystoupení britské ministerské předsedkyně Theresy Mayové v italské Florencii proto bylo očekáváno s jistým napětím, ačkoliv hlavní vyjednavač brexitu za EU Michel Barnier se akce demonstrativně nezúčastnil. Obratně tak předvedl, kdo tahá za delší konec vyjednávacího provazu. A protože florentský projev Mayové byl beznadějný, mohl jej Barnier na dálku označit jako „konstruktivní projev vyjadřující ochotu ministerské předsedkyně posunout rozhovory kupředu“.

13. září 2017 vystoupil v Evropském parlamentu předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker s evropskou Zprávou o stavu Unie. Vystoupil s novým návrhem tzv. „šestého scénáře“, jak by měla Evropská unie vypadat v blízké budoucnosti.

Není nutné procházet Junckerův projev krok za krokem, bod za bodem. To nejzásadnější shrnul až v samotném závěru: „Mým přáním je, že se 30. března 2019 Evropané probudí do Unie, kde všichni hájíme naše hodnoty. Kde všechny členské státy vážně respektují vládu práva, kde bytí členem eurozóny, bankovní unie a Schengenského prostoru se pro všechny členské státy EU již do té doby stalo normou … kde jediný prezident bude stát současně v čele Evropské komise i Evropské rady poté, kdy byl zvolen v jednotných celoevropských volbách…“