Vážený pane prezidente, vážená paní první místopředsedkyně ODS, vážení hosté, vážené delegátky, vážení delegáti,

dovolte mi, abych vás nejen přivítal na dnešní sněmu Regionálního sdružení ODS Vysočina, ale abych se zvláštním důrazem přivítal všechny z vás - zakládající členy ODS z celé Vysočiny, kteří jste přijali pozvání členů Regionální rady ODS.

Dovolte mi, pane prezidente, abych vás mezi námi přivítal a poděkoval vám za to, že jste mezi nás přijel. Chceme-li důstojně oslavit 20. výročí založení ODS, pak si jen obtížně umím představit, že bychom tak mohli učinit bez zakládajících členů této strany, mezi které Vy patříte, a je pro mě nemyslitelné, aby takové oslavy proběhly bez aktivní účasti prvního předsedy ODS Václava Klause.

Pane prezidente a pane předsedo, vítejte na Vysočině!

I v této souvislosti mi dovolte, vážení delegáti, abych dnes omluvil neúčast pana premiéra a předsedy ODS Petra Nečase. Paralelně dnes probíhá regionální sněm ODS ve zlínském regionu - tedy jeho domovském - kterého se pan předseda přirozeně přednostně účastní.

Vy sami však víte, že na Vysočinu rád a s chutí jezdí a jistě tak učiní v nejbližší vhodný termín.

Dámy a pánové,

ODS letos v dubnu slaví 20. výročí svého vzniku.

Kdyby nebylo vás, každého člena ODS, kteří jste s odvahou a rozhodností zakládali svá místní sdružení, pečovali o jejich růst, starali se prosazování tehdejší ekonomické reformy založené na obhajobě volného trhu, ODS by tehdy obtížně vznikla a dnes by zcela jistě už neexistovala.

Prosím, využijme i dnešní chvíle k tomu, abychom vzpomněli na ty, kteří s námi těch dvacet let šli a pracovali a kteří nám odkudsi shůry jistě drží palce a mávají. I oni dnes slaví toto důležité politické výročí s námi.

Pozoruhodné na našem regionálním sdružení je to, že jsme od vzniku ODS v 90.letech byli součástí různých regionálních sdružení: oblasti Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou patřily do regionu Jihomoravského, Havlíčkův Brod k regionu Východočeskému a Pelhřimov byl součástí Jihočeského regionu.

Naše společná historie se datuje od ustavujícího sněmu RS ODS Vysočina v Jaroměřicích nad Rokytnou 14. 2. 2000, kde byl zvolen prvním předsedou RS Rostislav Rakšány. Toho po stranických volbách 13. 10. 2002 na sněmu v Žirovnici vystřídal Miloš Vystrčil. 14. 11. 2009 jsem byl na regionálním sněmu zvolen předsedou RS ODS já.

Osobně se na vystoupení mých předchůdců těším, protože jejich zkušenosti a postřehy za ta léta jsou cenné a zejména to byli lidé, kterým se podařilo stmelit oblastní sdružení v nový funkční celek.

Každá z oblastí jsme do společné práce vnesli něco svého, ale společné politické charakteristiky Vysočiny sdílíme: jsme regionem bez výrazného (na počet obyvatel) městského centra, které by voličskou přízní pro ODS vyvážilo ztráty v řídce osídleném venkově Vysočiny, regionem s průměrnými výdělky výrazně nižšími než je celostátní průměr, s průměrným věkem svých obyvatel vyšším než je průměr celostátní, bez významného akademického centra atd.

Vím, jak obtížné bylo zakládat místní sdružení v malých obcích, právě takto definovaného regionu, se silnou přítomností komunistické minulosti na jedné straně a s konzervativním katolicismem, ze kterého žije zdejší lidovectví, na straně druhé.

O to víc si vážím každého volebního úspěchu ve vašich obcích v tradičně levicovém regionu prosazováním liberálně ekonomických témat pod vývěsním štítem ODS.

Děkuji vám za statečnost, nasazení, odvahu, nezištnou energii, loajalitu a věrnost. To jsou vlastnosti, které se jednoduše řeknou, ale vytrvat u nich za celá ta léta - v dobách lehkých (těch moc nebylo), ale zejména v dobách těžkých, vyžadovalo víru.

S úctou a pokorou vám za ni děkuji.

Hodnocení výsledků RS ODS Vysočina

Když se ohlížím do bohaté historie našeho regionálního sdružení a přebírám výhry a porážky, myslím, že můžeme být na leccos hrdí:

  • především a na prvním místě zdůrazňuji, že jsme množinou slušných lidí, že toto regionální sdružení ani jeho části nikdy nezasáhnul virus korupce nebo finančních machinací. Trvám na tom, že ODS na Vysočině je zdravou politickou stranou, za kterou se nemusíme stydět
  • z našich řad vzešli špičkoví komunální, regionální i celostátní politikové.
  • v letech 2000 - 2008 jsme měli silné zastoupení v radě kraje Vysočina, dokonce i hejtmana
  • v poslanecké sněmovně PČR máme tradičně 2-3 poslankyně a poslance
  • v Senátu PČR získáváme postupně silnější pozici, protože se počet našich senátorů z Vysočiny zvýšil na 2
  • od roku 2004 máme zastoupení v Evropském parlamentu
  • za dobu trvání našeho regionálního sdružení máme opakovaně v grémiu ODS svoji tvář a v širším vedení strany 2 členy regionálního sdružení
  • já osobně měl výjimečnou zkušenost být v letech 1996 a 1997 tiskovým mluvčím premiéra Václava Klause. Pane premiére, za tuto životní zkušenost vám budu do smrti vděčný a dnes vám za ni děkuji.

Měli bychom si právě dnes připomenout, proč jsme mohli k takto úspěšným výsledkům (v porovnání s daleko většími a silnějšími regiony) dojít:

  1. Regionální sdružení ODS Vysočina bylo vždy stabilní, nerozhádané. Svých cílů dosahovalo díky tomu, že se na svých prioritách umělo domluvit doma a navenek působilo semknutě.
  2. Politická moc v regionu se nikdy za těch dvacet let nezískávala revoluční cestou. Vždy šlo o proces postupný, evoluční.
  3. Regionální rada ODS a její předsedové vždy dbali na pěstování tradice politické diskuse.
  4. Náročná diskuse motivovala a generovala talenty, kteří se svých příležitostí chopili a pracovali na sobě.
  5. Byli a jsme RS, které nikdy nebylo napadeno virem finančních machinací či korupce, naše účetnictví bylo vždy zdravé.
  6. Za ta léta jsme si byli vždy pokorně vědomi, že úspěch není mana z nebe, která se na nás jen tak samovolně snáší. Snažili jsme si úspěchy odpracovat a vždy, když jsme prohrávali, zpytujme svědomí, zda jsme každý u sebe udělali vše, co jsme jen mohli.
  7. Měli jsme vybudovanou pevnou a funkční manažerskou strukturu, která byla výkonnou páteří naší práce. Děkuji vám, paní manažerky a páni manažeři, za odvedenou práci. Pokud dnes hledáme cesty, jak zvýšit výkonnost manažerské sítě prostřednictvím její sporné redukce, pak raději hledejme vinu u nás, politiků a ptejme se, zda jsme schopni formulovat přesná zadání jejich práce a zda výsledky jejich práce důsledně a náročně kontrolujeme.

Buďme si nezbytnosti svornosti a spolupráce i nutnosti pečovat o kompromis pro budoucnost dobře vědomi.

Proč tady 20 let jsme a proč tady máme být?

 Když před dvaceti lety vznikala ODS - a mnozí si to pamatujeme - vznikala na troskách OF. Ideově rozplizlého a názorově bezbřehého subjektu, s problematickou strukturou odmítající standardní uspořádání politické strany, používající často hippiesovské a undergroundové metody práce, postupně se vyvíjející v elitářské (a v podstatě levicové) uskupení, kdy my - členové OF ve městech a obcích - jsme se nestačili divit, kdo za nás mluví a zejména co říká.

 ODS vznikla jako politická strana s pevnou strukturou, zakotvenou v oblastech, jako strana s cílem prosadit zásadní ekonomickou změnu v zemi a jako strana, jejíž členové se nebáli říkat nahlas, že si přejí v Československu kapitalismus a volný trh.

 To, že jste vážení zakládající členové s nadšením a chutí prostřednictvím svých místních sdružení zásadně napomohli k prosazení těchto idejí, je vaší velkou zásluhou.

 Změnilo se něco na naší misi?

 Při svých návštěvách místních sdružení a oblastních sněmů nejen v našem regionu mi členové, a zejména ti "staří" zakládající, často říkáte: "bývali jsme na značku ODS pyšní, být členem této strany bylo ctí a výsadou. To dnes necítíme". Někteří mě dokonce informují o tom, že z ODS buďto hodlají vystoupit či z ní již vystoupili. Předseda jednoho významného regionálního sdružení ODS se mi dokonce před nedávnem přiznal, že snad již ani nemá sílu a chuť opakovaně vysvětlovat a hájit to negativní, co je každodenně spojováno s ODS.

 Tyto signály považuji za velmi vážné.

 Dovolte mi právě dnes, abych využil 20. výročí vzniku této strany k pokusu zamyslet se nad některými příčinami tohoto stavu a nad smyslem naší další existence.

 Byli jsme v 90. letech stranou, která stála u velkých projektů: kupónové privatizace, malé privatizace, u zrodu liberálních podmínek pro rodící se podnikatelský a živnostenský stav.

 Byli jsme stranou racionálních lidí nabízející racionální řešení. Byli jsme seskupením lidí zdravého selského rozumu, kteří se méně ptali na průzkumy veřejného mínění a raději odvážně identifikovali témata, která ve veřejné debatě obhajovali a prosazovali.

 Ano, kulisy se změnily, ale obsah našeho poselství je přece stále stejný: obhajoba svobody jednotlivce, nedotknutelnost soukromého vlastnictví, odpor proti velkému státu, nízké daně a minimální přerozdělování, víra ve volný trh bez zničujících regulací a úcta k rodinným hodnotám.

 Zatímco obsah je stejný, kulisy se změnily?

 Zejména v posledních deseti letech a vstupem ČR do EU jakoby ve společnosti převládl v Čechách pocit, že jsme konečně přilnuli k prostoru nekonečně bezpečnému a nekonečně blahobytnému, ke světu tuzexově úspěšnému a světu zábavy.

 Jako bychom vstoupili do světa zvláštního mámení a "věčně dobré nálady" (v protikladu s českou blbou náladou).

 Výkon politiky v tomto prostředí - nejen v České republice - se omezil na pomíjení problémů a odkládání jejich řešení na zítřek.

 Čím více společnost bohatla a čím samozřejmější se ve společnosti stal slogan "návratu do Evropy" - zdůrazňuji pocitový ne historický či geografický - tím lépe u nás zakořenil evropský stát blahobytu se všemi svými důsledky: růstem deficitů veřejných financí, lehkomyslné vzdálení slov "právo a nárok" od slov "zodpovědnost a povinnost". Obsah vykonávané politiky se ochotně přesunul k hlásání idejí věčného štěstí a éry volného času a zábavy.

 Naše přistoupení k eurounijnímu prostoru posílilo v Čechách obhájce zničující myšlenky (v EU dnes dominantního názoru), že politická rozhodnutí mají být svěřena "nezávislým" expertům a odborníkům stojícím mimo politické strany a mimo úzkoprsé zájmy politických sekretariátů.

 To přirozeně znamená nesmírný růst pravomocí státu.

 V kombinaci s pohádkově štědrými dotacemi téměř na všechno se nepozorovaně vytvořil byrokratický prostor, ve kterém se snadno krade a daří korupci.

 Naše mise je stejně důležitá dnes, jako byla před dvaceti lety - znovu stojíme před ohromným úkolem prát se s bujícím etatismem, korporativismem a regulacemi sebemenší lidské aktivity.

 Ano, mají dnes jemnější a sofistikovanější podobu, ale jsou stejně nebezpečné.

 Ano, je to dnes o to složitější, že mnohé z pravomocí rozhodovat o naší budoucí prosperitě již nejsou v Praze ale v Bruselu. Snad si v této chvíli vážně uvědomujeme nezbytnosti obhajovat českou korunu jako jednu z posledních pojistek před vazalským přimknutím ke katastrofálním problémům eurozóny.

 Přestaňme v ODS snít o pohodlném životě v jakémsi politickém středu, který stejně neexistuje. Všechny politické subjekty, které jej před námi chtěly pro sebe získat, již neexistují.

 Snad tam můžeme získat pár procent nestálé voličské podpory, s jistotou však ztratíme procentní násobky těch po léta věrných, kteří nám prostě přestanou rozumět. A co víc: ztratíme ty z členů ODS, kteří si pamatují, proč muselo skončit OF a proč vznikla ODS.

 Podívejme se kolem sebe na českou politickou scénu pozorně. Jsme jedinou zakořeněnou a autentickou politickou stranou, která může s historií svých dvaceti let stále opakovat: jsme tu proto, že jako jediní jsme připraveni bránit svobodu člověka nezbytnou pro jakékoliv jeho jednání.

 My přece víme, proč bojujeme!

 Máme větší odpovědnost za budoucnost této země, než jsme si možná sami ochotni připustit. Nerozptylujme se drobnými šarvátkami mezi sebou, držme pohromadě a táhněme za jeden provaz!

 Připomeňme si, že za politické nominace je plně zodpovědné každé místní sdružení ODS, které přirozeně zná své lidi nejlépe. Jen tak se snad můžeme vyhnout překvapujícím, smutným, nedospělým či nevyzrálým pokleskům zástupců ODS na nejrůznějších úrovních.

 Když jsem si připravoval toto vystoupení, vzpomněl jsem si na některé ze sloganů, které za ta léta charakterizovaly ODS: "náš úděl", "mobilizace" nebo "hlavu vzhůru".

 Každý z nich dnes musíme oživit.

 Dámy a pánové,

 děkuji vám za těch dvacet let. Je mi ctí být předsedou regionálního sdružení ODS na Vysočině. Vážím si možnosti být mezi slušnými a pracovitými lidmi. Děkuji vám za to.

 Pojďme dál a hlavu vzhůru!

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus