Rakouští Svobodní uvedli, že mají „bezpočet důkazů“ o tom, jak často byl v nedávné prezidentské volbě korespondenční volbou porušen zákon. Jak vážně brát toto sdělení není jasné, na jistou míru spornosti použití doplňkových volebních nástrojů to však ukazuje. Přesto se v České republice oživila debata, zda náš volební systém nerozšířit o podobné instrumenty těm rakouským a „neusnadnit tak voličům život“, jak se bezprostředně vyjádřil Andrej Babiš.

Úleva, s jakou evropské elity přivítaly výsledky rakouských voleb, mohla pramenit i z „objevu“ takového  volebního nástroje, který by napříště umožnil – při hrozbě vítězství „špatné“ varianty – vstoupit mezi voliče a volební urnu. Nebylo by to ostatně v současném evropském kontextu ničím novým.

Sám z vlastní zkušenosti vím, s jakou lehkostí bylo v Evropském parlamentu – údajném „chrámu evropské demokracie“ – pravidelně ignorováno právo na svobodu volby. Namísto tajného hlasování volebním lístkem do urny se běžně „volilo“ schvalovacím potleskem, namísto kontrolovatelného elektronického jmenovitého hlasování o pozměňovacích návrzích se v chaotickém tempu mávání rukama snažil předsedající „odhadovat“ optickou většinu.

Rakouský příklad je třeba brát vážně. Seriózní výkon volebního práva je postupně destruován nástroji evropské postdemokracie, což vyvolává pochyby o férovosti voleb a současně oprávněně oslabuje důvěru voliče v to, že jeho hlas může ještě něco změnit. I zde hledejme jednu z příčin nechuti občanů účastnit se voleb. A vůbec jim  není třeba po babišovsku (a po evropsku) „ulehčovat volební život“. Postačí jen volit normálně.

31. 5. 2016

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus